Něco málo o mně a mém přístupu

Shibari mě poprvé zaujalo v roce 2010, kdy jsem jako fotograf zachycoval krásu provazů na ženském těle. Aktivně jsem se vázání začal věnovat až o devět let později po prvních absolvovaných workshopech. V době covidových omezení jsem se vzdělával soukromými lekcemi, a jakmile to situace dovolila, začal jsem se účastnit všech tehdy mi dostupných workshopů českých i zahraničních riggerů.

Cesta od estetiky k emocím

Na začátku mě motivovala především estetika a vizuální krása vázání. Dlouhé roky jsem fotil akt a glamour v kombinaci s hady, což se odrazilo i v mém nicku – "Alive Ropes", kdy jsem „živé provázky“ vyměnil za jutové. Díky zkušenostem z bojových umění a znalosti anatomie jsem brzy zvládal vázat akrobatické a gymnastické pozice, které sloužily jako základ pro působivé fotografie.

Postupem času však estetika ustoupila do pozadí. Jakmile jsem zvládl techniku, začal jsem se věnovat emocím, komunikaci a hlubšímu propojení, které je jádrem Kinbaku.

Inspirace z bojových umění

Mé vazby jsou ovlivněny dlouholetým studiem vnitřních bojových umění, zejména technikami bodymanipulace a kontroly těla. To mi umožňuje pracovat nejen s fyzickým pohybem, ale i s psychologií partnera. I když shibari vychází z bojového umění Hojojutsu, tak v něm na rozdíl od bojových situací nejde o porážku, ale o vzájemnou spolupráci a sdílení zážitku. A tak jako si já užívám kontrolu partnerčina těla, tak si partnerka užívá, že nad jejím tělem tu kontrolu mám. A ne až ve chvíli, kdy je svázaná, ale od prvního doteku. A mnohdy ještě dříve, než se k sobě přiblížíme.

Vázání má svůj přesah

Z fyzické roviny se dostává hluboko do psychiky. Není to jen o tom se potkat, svázat, vyfotit výsledek a jít dál. Shibari otevírá prostor pro vzájemnou důvěru, sebepoznání a respekt. Jako lektor sebeobrany i ve vázací komunitě kladu důraz na osvětu a prevenci, zejména v otázkách osobní bezpečnosti. Pohybujeme se na tenké hraně, a proto je zásadní vybírat si pečlivě partnery, ověřovat si jejich záměry a vzájemně si nastavovat jasné hranice. Každá soukromá session přináší jedinečnou příležitost poznat nový příběh – zjistit, co koho k vázání přivedlo, s čím se potýká nebo co mu přináší radost. Tato osobní poznání mi pomáhají citlivě vést každou session od samého začátku. Aniž bych musel pokládat přímé otázky, dokážu vnímat, co se partnerce líbí, co ji osloví a co naopak ne. Přesto si základní hranice vždy jasně domlouváme – je to klíč k tomu, aby byla každá interakce bezpečná a příjemná pro obě strany. Dominance je pro mě o zodpovědnosti. Rád si zjistím, jaké jsou hranice mé partnerky a kam by chtěla zajít, ale to, kam session skutečně povede, je v mých rukou. Rozhoduji, co si zaslouží, co jí nabídnu teď, co možná příště – a co třeba nikdy. Tyto hry však vždy zůstávají v rámci, které jsou pro obě strany komfortní a nikdy nepřekračují dohodnuté limity.

Umění emocí, hranic a propojení v provazech

Velmi rád pracuji se silnými emocemi a nacházím potěšení v kombinaci fyzické i psychické stránky sadismu. Nebojím se experimentovat s tím, co kdo zvládne a vydrží, a často zapojuji do provazů i spankovací praktiky nebo objektifikaci. Tento přístup oslovuje zejména modelky, které takové zážitky samy aktivně hledají. Fascinuje mě dynamika strachu a očekávání – pocit, kdy se partnerka před session obává, ale zároveň těší. Strach je přitom vyvažován jistotou, že nikdy nepůjdeme za domluvené hranice. Užívám si mučení a trápení jen tehdy, když je chtěné a partnerka ho dokáže ocenit. Pokud by tomu bylo jinak, ztrácí pro mě celý proces smysl.

Můj záměr, se kterým do každé session vstupuji, mi pomáhá tyto hranice nepřekročit. Prostě to nedělám – nejen kvůli partnerce, ale i kvůli sobě. Výjimku tvoří pouze fyzické hranice, například co se týče zátěže, kterou je někdo schopen vydržet, a co mu pak může přinést pocit hrdosti na vlastní odolnost. Tyto chvíle si užívám velmi.

Přestože je moderním trendem hledání vzájemného propojení v provazech, mé session jsou v tomto ohledu odlišné. Nejprve se snažím pochopit, s jakým záměrem do session přichází má partnerka, co chce a co potřebuje. Zjišťuji, zda jsou tyto aspekty v harmonii, nebo naopak v rozporu, a následně s jejími emocemi pracuji – posouvám je odněkud někam. Nemíchám do toho ale propojení se svými emocemi, jsem pouze prostředníkem a provazy jsou mými nástroji.

Nevážu kvůli propojení – to si nechávám pro svou životní partnerku. Právě s ní je pro mě vázání naprosto odlišné, výjimečné a intimní. Pouze s ní vázání získává i erotický rozměr. Dříve jsem tvrdil, že to pro mě není možné a měl to prověřeno téměř stovkou spoluprací... dokud jsem nepotkal ji.

Osvěta a prevence

Jako učitel bojových umění i Shibari jdu ostatním více než jiní příkakladem. Kladu tak i proto ještě větší důraz na bezpečnost, prevenci a vzájemnou důvěru. Vázání je intimní disciplína, která vyžaduje respekt a otevřenou komunikaci. Učím začátečníky nejen techniky, ale i to, jak si vybírat partnery, stanovovat hranice a pracovat s odpovědností za své činy.

Shrnutí

Shibari pro mě není jen koníčkem – je to cesta k hlubšímu poznání sebe sama i druhých. Miluji práci s emocemi, experimentování a hledání hranic. Mé lekce a session jsou o spojení umění, psychologie a vzájemné důvěry, které nás posouvají dál nejen v provazech, ale i v životě.

Podívej se, co je nového na mém instagramu. Dotazy organizační, na spolupráci nebo výuku mi můžeš napsat i přímo tam:

Něco málo z mé provázkové tvorby