Jirka - Alive Ropes

"S provazy jsem se poprvé naživo setkal jako fotograf v roce 2010. Aktivně vázat jsem však začal až po prvních absolvovaných workshopech o devět let později.  V době covidových omezení jsem se vzdělával soukromými lekcemi a hned po rozvolnění se naplno účastnil všech tehdy mi dostupných workshopů předních českých i zahraničních riggerů. 

Prvotní motivací pro mě byla pouze estetika a krása ženského těla v provazech. Před provazy jsem se mnoho let věnoval aktové a glamour fotografii s hroznýšovitými hady a zde vlastně pramení i původ nicku Alive Ropes, kdy jsem živé syčící provázky vyměnil za jutové.

Díky celoživotnímu zázemí v bojových uměních a dobré znalosti anatomie lidského těla jsem si mohl velmi brzy relativně "bezpečně" hrát i s akrobatickými a gymnastickými pozicemi a tvořit tak působivé fotografie. Tahle éra estetických začátků však neměla dlouhého trvání a proto jakmile jsem si osvojil bezpečně základní techniku vázání na zemi i ve vzduchu, začal jsem se více věnovat emocím o kterým je Kinbaku především. 

Ve své riggerské i lektorské praxi se snažím skloubit umění vázání s technikami bodymanipulace vycházejících právě z bojových umění. Tam pro mě bylo prvním cílem se ubránit a přežít i za cenu zranění protivníka. Dlouholetým studiem praxí i výukou vnitřních bojových umění se však snažím o vyhrávání bez boje díky precizní kontrole každého pohybu soupeřova těla s využitím synergie a tření fascií. Agresor pro mě není nepřítel, ale člověk, která má sám nějaký problém či mindrák a rozhodl se ho řešit dost nešikovným způsobem. Bylo by skoro až trapné takového ještě dorazit.

Ale zpátky k provazům. I když vázací techniky vycházejí z japonského bojového umění HojoJutsu, tak dnešní shibari až na výjimky nepracuje s nespolupracujcícím protějškem. Cílem tak není porazit. Role jsou většinou předem dané a vzájemnou interakci si jdou oba užít. A tak jako si já užívám kontrolu partnerčina těla, tak si partnerka užívá že nad jejím tělem tu kontrolu mám. A ne až ve chvíli, kdy je svázaná, ale od prvního doteku. A mnohdy ještě dříve, než se k sobě přiblížíme. 

A tady se nachází další přesah vázání. Přesah z fyzické roviny do té psychické. Zdaleka to není jen o tom se potkat a jeden druhého svázat, výsledek si vyfotit a pochlubit se a jdeme dál. Jako lektor sebeobrany se i ve vázací komunitě snažím o osvětu a prevenci na téma osobní bezpečnosti. Při session se často pohybujeme na velmi tenké hranici a je důležité si tak dobře vybírat, s kým takovou interakci chceme mít a vše si raději ověřovat a prověřovat.